Realizace sochy Rýbrcoula v Trutnově

IMG_5718.jpg

Doporučující stanovisko k monumentální soše Rýbrcoula od Paulíny Skavove

Měl jsem možnost se podrobně seznámit s projektem sochařky Pauliny Skavove na monumentální ztvárnění sochy Rýbrcoula a realizaci tohoto projektu považuji za smysluplnou a přínosnou.

Téma Rýbrcoula – dávného patrona krkonošských hor má ve městě jako Trutnov svoji logiku. Paulina se při objevování tématu nechala inspirovat rytinou z tzv. Helwigovy mapy z druhé poloviny 16. století. Zde je vůbec poprvé, právě na místě pohraničních hor, graficky zobrazena postavička tohoto pohanského ducha v originální zvířecí podobě jakéhosi raráška či baziliška. Samozřejmě česká tradice schéma Krakonošova zobrazení posunula nejdříve do symbolické podoby vousatého a vlasatého divokého obra např. ve známé plastice Ladislava Šalouna či pohádkových ilustrací Adolfa Weniga a Aruše Scheinera z počátku 20. století). Toto zobrazení navazuje na obdobná schémata z oblasti německé či středomořské kultury (bohové hor jako např. italský Apenino). V další fázi pak národní obrození a tradice pohádek, novodobě podpořená kouzelnými díly Marie Kubátové a vrcholící v populárním televizním seriálu o Trauttenberkovi přinesla do povědomí široké veřejnosti představu Krakonoše jako dobromyslného vousatého dědečka s fajfkou a sukovicí. Pro zajímavost, např. Poláci bez této seriálově-pohádkové masáže zůstali u tradičního zobrazování Rýbrcoula (Lycerzepy) jako divokého a hrůzu a respekt bujícího lesního ducha. Z tohoto pohledu je tedy zřejmé, že ikonograficky pojala sochařka toto téma správně, i když to bude nutno nevěřící široké veřejnosti trpělivě vysvětlit.

Při sochařské transpozici tématu do prostoru a konečného vyřešení otázek kompozice a zejména sochařského pojetí objemu a hmoty uměleckého díla vyšla autorka prvoplánově s originálního grafického zobrazení. Tento akcent na plošnou linii a bohatou siluetu promyšleným způsobem transformovala v jednotlivých plánech do prostoru v podobě originální jakési vrstevnicové plastiky, která respektuje původní dvojrozměrný charakteristický obraz. Ten potom rozkládá v prostoru v širokém spektru různých pohledových možností a zkratek, které ve finále pevně zakotvenou centrální kompozici s akcentem na boční pohled výrazně dynamizují metodou jakéhosi klipovitého vnímání připomínajícího snímání jednotlivých statických políček filmovou kamerou. Důležité je, že autorka se přitom vyhnula popisnému přírodnímu naturalismu a dokázala základní figuru vystihnout s potřebnou mírou abstrahující stylizace. Proporce díla jsou přesně odhadnuty, aby dílo neztratilo robustnost a monumentalitu a přitom zůstalo lehké a vzdušené. Modelérské zpracování povrchu a zejména složitá vrstevnicová transformace hmoty je sochařsky suverénní. A potvrzuje zkušenosti a umělecko-řemeslnou připravenost autorky.

Akademickou sochařku MgA. Paulinu Skavovou znám dlouhá léta ještě z dob jejich studí na Akademii výtvarných umění, kdy byla moji žačkou. Od začátku byla svým talentem, živostí a bystrostí i mimořádným pracovním nasazením nepřehlédnutelná a patřila k nejlepším žákyním profesora Karla Nepraše. Po skončení školy pokračovala v hledání zkušeností v zahraničí (Švýcarsko) a dnes bez nadsázky patří k předním reprezentantkám nejenom své generace ale celé umělecké scény českého sochařství. Ještě na škole a i po absolutoriu se účastnila řady kolektivních a samostatných výstav, z nichž na některých jsem se autorsky podílel. Mohu tak dosvědčit její umělecké kvality, smysl pro monumentální formu a schopnost dotahovat i složité a náročné projekty do úspěšného konce.

Záměr umístit hotové sochařské dílo na kruhovém objezdu frekventované silnice při areálu průmyslové zóny v Turnově považuji za mimořádně nápaditý. Právě pohledy z různých vzdáleností a úhlů a jakési panoramatické vnímání při průjezdu podpoří maximálně zamýšlený účinek vlastního uměleckého díla. Sleduji periodicky proměny města Trutnova a oceňuji promyšlené investice do moderní architektury (známá kostka) ale i péči věnovanou opravě památek, péči pěším zónám a veřejné zeleně i zlepšení dopravní situace. Péče o veřejný prostor, jehož nedílnou součástí bývají často i umělecká díla do tohoto výčtu patří. Jsem přesvědčen o tom, že realizace projektu bude městu a jeho obyvatelům a návštěvníkům k okrase a užitku . Nemyslím si, že jakékoliv hledání alternativ či vypisování soutěží by něco změnil na originálním a promyšleném přístupu autorky, který považuji za jedinečný a neopakovatelný a proto plně doporučuji její sochu Rýbrcoula k realizaci.

Doc.PhDr. Jiří T. Kotalík CSc
historik umění
rektor Akademie výtvarných umění v Praze
emeritní generální ředitel Národního památkového ústavu
člen řady poradních orgánů a komisí Ministerstva kultury ČR